Havárie XF-11 Howarda Hughese

7. července 1946 došlo v Los Angeles k události, která ještě týdny poté plnila první stránky novin. Howard Hughes, americký letecký konstruktér, pilot, podnikatel, filmový režisér, producent a vyhlášený sukničkář, havaroval při prvním letu prototypu svého letounu FX-11.

Howard Hughes (ještě bez knírku) v kokpitu prototypu XF-11

Nešťastný let

Stroj si u něj objednalo americké armádní letectvo, které mělo zájem o ve velkých výškách létající průzkumné letadlo. FX-11 byl pozoruhodný stroj, který se podle Hughesových představ měl stát nejrychlejším letadlem své doby. Poháněly jej dva radiální vzduchem chlazené osmadvacetiválcové motory Pratt & Whitney Model R-4360-31.  Každý z těchto mimořádně výkonných motorů poháněl dvojici protiběžných čtyřlistých vrtulí se stavitelným úhlem náběhu. Rozpětí křídel bylo třicet metrů… Proč k havárii došlo? Let byl naplánován na dvacet minut, ale Hughes nedodržel testovací program a komunikační protokol. Chtěl své nové letadlo pyšně ukázat celému Los Angeles, a tak se předváděl ve vzduchu téměř dvakrát tak dlouho. Nevšiml si však, že mu uniká hydraulická kapalina. Po několika zkušebních manévrech, při návratu na letiště v Culver City, ztráta kapaliny způsobila selhání mechanismu nastavení úhlu náběhu pravé zadní vrtule, letadlo začalo jankovatět a Hughes zpanikařil. Místo, aby pravý motor vypnul a nastavil vrtuli do praporu, nechal jej jet na plný výkon a snížil výkon levého motoru…  Rychle ztrácel výšku a brzy bylo jasné, že se ve vzduchu dlouho neudrží a zpět do Culver City nedoletí.

Howard Hughes právě odstartoval ke svému osudovému letu s XF-11

Ve snaze zachránit osmimilionový stroj - a také proto, aby neohrozil obyvatele města -  se rozhodl nouzově přistát na golfovém hřiští losangeleského Country Clubu. Bohužel to nezvládl a v 7 hodin a dvacet minut večer, jen pár vteřin letu a asi tři sta metrů od Country Clubu, se zřítil v Beverly Hills. Vysunutým podvozkem narazil na střechy dvou domů a nakonec narazil plnou silou do třetího. Při nárazu do posledního z nich vybuchly palivové nádrže a dům se změnil v ohnivé peklo. Jen zázrakem se nikomu z obyvatel těchto domů nic nestalo. Z FX-11 zbyly trosky rozptýlené po širokém okolí, ale Hughes přežil. Měl rozdrcený hrudník, zlomenou klíční kost, nohu, nos a sedm žeber na levé a dvě na pravé straně. Na rukou měl popáleniny třetího stupně, na tváři řezné a tržné rány. (Výraznou jizvu na horním rtu v příštích letech skrýval pod slušivým knírkem, který se stal jeho značkou.)

Místo nehody. Hughes přežil opravdu zázrakem.

Znovu do kokpitu

Celý Hollywood hltal zprávy o jeho zotavování. Do místní nemocnice Good Samaritan proudily davy. Hughese přišel navštívit snad každý, kdo v Hollywoodu něco znamenal, tisk denně informoval o jeho zdravotním stavu. A Hughes na nemocničním lůžku už plánoval, jak změní konstrukci FX-11. Rozhodl se, že místo dvou párů vrtulí bude mít jeho vysněné letadlo jen jeden. S druhým, už pozměněným prototypem FX-11 bez potíží vzlétl - a hlavně přistál - 5. dubna 1947. Průzkumným letadlem amerického armádního letectva se však Hughes FX-11 nikdy nestal. Při vysokých rychlostech, které Hughes tak miloval, byl jeho letoun sice mimořádně stabilní a snadno ovladatelný, ale při nízkých rychlostech to bylo právě naopak. Výroba byla navíc mnohem nákladnější než u strojů konkurence. Letectvo nakonec dalo přednost Boeingu RB-50 a stroji Northrop RF-61, vyvinutého z nočního stíhače P-61 "Black widow".

Howard Hughes rok po nehodě připraven opět letět v upravené XF-11. Tentokrát ale již s knírkem.

Smutný konec

A Hughes? Během svého zotavování si zvykl na opiáty. Z obdivovaného elegána a playboye, který se ve společnosti rád ukazoval ve společnosti takových krasavic, jako byly Ava Gardnerová, Elizabeth Taylorová, Lana Turnerová, Jane Russellová či Ginger Rogersová, mezi jehož přítelkyně patřily Jean Harlowová a Katherine Hepburnová, se postupem let stala troska. Stále víc se bál lidských doteků, lidské blízkosti.  Měl děsivou hrůzu z choroboplodných zárodků. V naprostém utajení putoval po Spojených státech, z jednoho luxusního hotelu do druhého. Vždy si pronajal celé patro, ale pro sebe si vyhradil tu nejmenší místnost, jakou našel. Okna musela mít zatemněná a zalepená lepicí páskou. Nábytek, až na postel, polohovací křeslo a malý stolek s telefonem a krabicí papírových kapesníků, nechal odstranit. Tam trávil čas. Sám. Jen s promítací aparaturou a stříbrným plátnem v nohách postele. Pokud netelefonoval se svými právníky, bankéři, zaměstnanci či obchodními partnery, sledoval své oblíbené filmy, stále kolem dokola.

Dokázal se celé týdny živit jen kuřecí polévkou z plechovky, nebo zmrzlinou. Ke konci života jedl jen jednou denně a vždy to samé. Hersheyho tyčinku s mandlemi a pekanové oříšky. K tomu pil mléko a destilovanou vodu.  Odmítal si stříhat vlasy a nehty. Během posledních deseti let života se k tomu nechal přesvědčit jen dvakrát. Nemyl se, nečistil si zuby. Nerad se oblékal, nerad se převlékal, a tak nakonec ve své komůrce sedával zcela nahý, jen s ručníkem na klíně. Zemřel v sedmdesáti letech, 5. dubna 1976, na palubě letadla, letícího z Mexika do texaského Houstonu. Jeden z nejbohatších lidí světa, jehož firmy se podílely na americkém kosmickém programu a vybavovaly americké letectvo nejnovějšími zbraňovými systémy, muž, o jehož vlivu na špičky americké politiky se vyprávěly legendy a po němž zůstal majetek v hodnotě osmi miliard dolarů, vypadal jako nejubožejší z ubohých. Vyhublé tělo, jen kost a kůže. Při výšce 190 centimetrů vážil čtyřicet kilo. Zuby měl uhnilé, na hlavě ošklivý nádor. Mastné, špinavé vlasy mu sahaly až do pasu a dlouhatánské nehty vypadaly jako drápy. Jedno se mu však podařilo. Mikroby, kterých se tolik bál, ho nedostaly. Zemřel na selhání ledvin a infarkt myokardu.